Čtvrtý kámen: Hledání kamenů
Každý, kdo začne hrát, začne po chvíli hledat ty nejvhodnější sady. Hledají se ty nejvhodnější druhy, velikosti kamenů i zbarvení. Nejeden hráč se stane také sběratelem a znalcem kamenů.
Debaty o tom, co komu vyhovuje jsou velmi zajímavé.
Zajímavé jsou také kameny ze sádry. Jsou překvapivě pevné a leckdy o dost přesnější než “přírodní”. Je to ale věc názoru.
Podívejme se nyní, čím se hrálo dříve.
Ve starém Římě měla pentalitha (hra s 5 kameny) přídech spíše hazardní hry. Rozlišovaly se strany kamenů (v jedné z variant). Byly to tedy spíše takové kostky. Hazardovalo se o značné částky. Herní pomůcky tedy občas byly stylově i ze zlata, diamantů, kovů…
Nevím, jak vy, ale já předchozí materiály asi neozkouším J
Z historických výzkumů plyne, že pravěcí hráči naopak hráli s kůstkami (!) zvířat. Dovolte mi, abych se zastavil u tohoto bodu. Těžko to asi budeme moci vyzkoušet z hygienických důvodů, ale hra s kůstkami musela být neobyčejně snadná a přesná. Docela je možné, že pradávní hráči by pro nás dnes byli nepřehratelnými “machry”.
Ale z dávných dob pojďme do moderního světa, ve kterém vládnou počítače. Počítačové hry jsou dnes opravdu silným jevem. jejich základem je postupování. Projdete li prvním kolem, postoupíte do druhého, pak třetího kola….Nepřipomíná vám to náhodou něco? Ale jistě. Struktura hry “kamínky” je opravdu budována tak, jako dnešní počítačové hry.
To, co je popisováno jako “folkové hry”, bylo dřív opravdu celoodpolední zábavou. Třeba pro dívky, které musely být celé odpoledne se stádem na pastvě.
A když už zmiňujeme dívky: z různých popisků nepřímo vysvítá, že “kamínky” byly dříve spíše dívčí hrou. ( Např. i na obraze Brugela “Dětské hry” hrají hru s kameny dívky. Z moře vylovená socha z doby starého Říma je také zajímavá: dvě hráčky, hrající hru s kameny, jsou vyloženě nádherné a možná (?) starší = 15- 19 let (?).)
Proč jsou “kamínky” dívčí hrou?
Odborný výklad k tomu nemám. Jsou prostě šikovnější!
Každý, kdo začne hrát, začne po chvíli hledat ty nejvhodnější sady. Hledají se ty nejvhodnější druhy, velikosti kamenů i zbarvení. Nejeden hráč se stane také sběratelem a znalcem kamenů.
Debaty o tom, co komu vyhovuje jsou velmi zajímavé.
Zajímavé jsou také kameny ze sádry. Jsou překvapivě pevné a leckdy o dost přesnější než “přírodní”. Je to ale věc názoru.
Podívejme se nyní, čím se hrálo dříve.
Ve starém Římě měla pentalitha (hra s 5 kameny) přídech spíše hazardní hry. Rozlišovaly se strany kamenů (v jedné z variant). Byly to tedy spíše takové kostky. Hazardovalo se o značné částky. Herní pomůcky tedy občas byly stylově i ze zlata, diamantů, kovů…
Nevím, jak vy, ale já předchozí materiály asi neozkouším J
Z historických výzkumů plyne, že pravěcí hráči naopak hráli s kůstkami (!) zvířat. Dovolte mi, abych se zastavil u tohoto bodu. Těžko to asi budeme moci vyzkoušet z hygienických důvodů, ale hra s kůstkami musela být neobyčejně snadná a přesná. Docela je možné, že pradávní hráči by pro nás dnes byli nepřehratelnými “machry”.
Ale z dávných dob pojďme do moderního světa, ve kterém vládnou počítače. Počítačové hry jsou dnes opravdu silným jevem. jejich základem je postupování. Projdete li prvním kolem, postoupíte do druhého, pak třetího kola….Nepřipomíná vám to náhodou něco? Ale jistě. Struktura hry “kamínky” je opravdu budována tak, jako dnešní počítačové hry.
To, co je popisováno jako “folkové hry”, bylo dřív opravdu celoodpolední zábavou. Třeba pro dívky, které musely být celé odpoledne se stádem na pastvě.
A když už zmiňujeme dívky: z různých popisků nepřímo vysvítá, že “kamínky” byly dříve spíše dívčí hrou. ( Např. i na obraze Brugela “Dětské hry” hrají hru s kameny dívky. Z moře vylovená socha z doby starého Říma je také zajímavá: dvě hráčky, hrající hru s kameny, jsou vyloženě nádherné a možná (?) starší = 15- 19 let (?).)
Proč jsou “kamínky” dívčí hrou?
Odborný výklad k tomu nemám. Jsou prostě šikovnější!
| Introduction |
| Úvod |
| První kámen |
| Druhý kámen |
| Třetí kámen |
| Čtvrtý kámen |
| Pátý kámen |
| Návštěvní kniha - visitors' book |
| © 2006-2009 Pavel Lutner , webdesign © 2006-2010 Leoš Lutner www.habr.net |