Třetí kámen: Kámen setkávání
Herní obřady a turnajová pravidla
Menší turnaje se budou pochopitelně hrát podle jednoduchých základních pravidel. Pravidla musí být jednoduše zapamatovatelná, aby hra byla přístupná a přitažlivá pro děti.
Větší turnaje by ale měly obsahovat i ukázky místních herních variant a jejich společné přehrání.
U profesionálních turnajů je hra uspořádána takhle:
Rozehrávka o pořadí začátku první sady = “pětky”
Základní herní sada - obvykle do 500 bodů - v jednoduchých “celosvětových” univerzálních pravidlech. První dva hráči, kteří dojdou do 500 získávají bod.
Rozehrávka o pořadí ve druhé sadě = “pětky”
Folková hra - druhou a poslední hrou je velká folková hra. Bývá zvykem, že pořadatel vypíše pravidla této hry. I cizí hráči tak musí absolvovat hru v místním stylu. Pokud pořadatelé nechtějí druhou hru odlišovat, mohou se obě herní sady sehrát podle jednoduchých univerzálních pravidel. První dva hráči, kteří dojdou do stanoveného závěru této hry opět získávají po bodu.
Dohrávka - z logiky rozdělování bodů v obou hrách plyne, že vždy budou hráči se stejným počtem bodů. Ti potom sehrají finální dohrávku o konečné pořadí. Stane se tak opět pětkovým soubojem.
Ostatně pětkovým soubojem se řeší všechny sporné nebo nerozhodné momenty ve hře.
Hráči určitého regionu či země jsou zároveň i herními vyslanci a propagátory národních či regionálních herních zvyků a folklóru.
Folkové hry jsou zároveň velkým rozlišením jednotlivých turnajů. Tady jde rozdílnost folkových her tak daleko, že se to podobá světu tenisu. Rozdílný povrch učiní herní styl rozdílným podle toho jestli se hraje na trávě jako ve Wimbledonu nebo na antuce jako v Paříži.
Podobně někteří hráči jsou nepřehratelní v českých folkových hrách, ale těžko si poradí třeba s americkými “jackstones”.
Když se tedy turnaj uskuteční v Příbrami v Čechách, místní zřejmě zařadí “svoji” folkovou hru na místo druhé sady. Kdyby hráči hrající v Příbrami přejeli do Paříže, hrála by se druhá sada ve “francouzském stylu”.
Přestože se jedná o tutéž hru, určitě by hra byla zase úplně o něčem jiném.
To je hlavní půvab hry “kamínky”.
Připojím i pár hráčských poznámek. Dohrát do 500 v základní hře je pro spoustu hráčů “prkotina”. Obrovským dramatem se tedy stává rozehrávka před první sadou. V každé ze 2 sad se rozdělují pouze 2 body! A to pouze těm dvěma hráčům! Rozehrávka tedy opravdu stojí za to!
Naopak rozehrávka před druhou “folkovou” sadou moc důležitá nebývá. Projít velkou folkovou hru bez chyby je téměř nemožné a kdo bude začínat nemá příliš velkou důležitost. Hráči rozehrávku někdy vynechávají nebo vkládají nějaké zábavné prvky pro pobavení diváků.
Herní obřady a turnajová pravidla
Menší turnaje se budou pochopitelně hrát podle jednoduchých základních pravidel. Pravidla musí být jednoduše zapamatovatelná, aby hra byla přístupná a přitažlivá pro děti.
Větší turnaje by ale měly obsahovat i ukázky místních herních variant a jejich společné přehrání.
U profesionálních turnajů je hra uspořádána takhle:
Rozehrávka o pořadí začátku první sady = “pětky”
Základní herní sada - obvykle do 500 bodů - v jednoduchých “celosvětových” univerzálních pravidlech. První dva hráči, kteří dojdou do 500 získávají bod.
Rozehrávka o pořadí ve druhé sadě = “pětky”
Folková hra - druhou a poslední hrou je velká folková hra. Bývá zvykem, že pořadatel vypíše pravidla této hry. I cizí hráči tak musí absolvovat hru v místním stylu. Pokud pořadatelé nechtějí druhou hru odlišovat, mohou se obě herní sady sehrát podle jednoduchých univerzálních pravidel. První dva hráči, kteří dojdou do stanoveného závěru této hry opět získávají po bodu.
Dohrávka - z logiky rozdělování bodů v obou hrách plyne, že vždy budou hráči se stejným počtem bodů. Ti potom sehrají finální dohrávku o konečné pořadí. Stane se tak opět pětkovým soubojem.
Ostatně pětkovým soubojem se řeší všechny sporné nebo nerozhodné momenty ve hře.
Hráči určitého regionu či země jsou zároveň i herními vyslanci a propagátory národních či regionálních herních zvyků a folklóru.
Folkové hry jsou zároveň velkým rozlišením jednotlivých turnajů. Tady jde rozdílnost folkových her tak daleko, že se to podobá světu tenisu. Rozdílný povrch učiní herní styl rozdílným podle toho jestli se hraje na trávě jako ve Wimbledonu nebo na antuce jako v Paříži.
Podobně někteří hráči jsou nepřehratelní v českých folkových hrách, ale těžko si poradí třeba s americkými “jackstones”.
Když se tedy turnaj uskuteční v Příbrami v Čechách, místní zřejmě zařadí “svoji” folkovou hru na místo druhé sady. Kdyby hráči hrající v Příbrami přejeli do Paříže, hrála by se druhá sada ve “francouzském stylu”.
Přestože se jedná o tutéž hru, určitě by hra byla zase úplně o něčem jiném.
To je hlavní půvab hry “kamínky”.
Připojím i pár hráčských poznámek. Dohrát do 500 v základní hře je pro spoustu hráčů “prkotina”. Obrovským dramatem se tedy stává rozehrávka před první sadou. V každé ze 2 sad se rozdělují pouze 2 body! A to pouze těm dvěma hráčům! Rozehrávka tedy opravdu stojí za to!
Naopak rozehrávka před druhou “folkovou” sadou moc důležitá nebývá. Projít velkou folkovou hru bez chyby je téměř nemožné a kdo bude začínat nemá příliš velkou důležitost. Hráči rozehrávku někdy vynechávají nebo vkládají nějaké zábavné prvky pro pobavení diváků.
| Introduction |
| Úvod |
| První kámen |
| Druhý kámen |
| Třetí kámen |
| Čtvrtý kámen |
| Pátý kámen |
| Návštěvní kniha - visitors' book |
| © 2006-2009 Pavel Lutner , webdesign © 2006-2010 Leoš Lutner www.habr.net |